Proslovy při slavnostním odhalení Cesty bolestných kamenů
Proslov Mgr. Pavla Sekyrky Th.D.
Drazí přátelé,
Konkrétní přípravy na projektu Bolestné kameny byly započaty v létě roku 2012. Tehdy jsem oslovil s prosbou o záštitu zpěvačku, disidentku a symbol boje proti bezpráví – Martu Kubišovou a prezidenta České křesťanské akademie prof. Tomáš Halíka. Oba zmínění jsou pravidelně oceňováni za své zásluhy o lidská práva či v oblasti kultury doma i v zahraničí či nedávno v případě Tomáše Halíka opakovaně tentokrát díky převzetí Tempertonoby ceny, tzv. Nobelovy ceny za náboženství – v oblasti vědy. Knihy Tomáše Halíka jsou mimo jiné překládány do téměř dvaceti jazyků. Oba oslovení kývli a stali se tak od této doby v projektu našimi rodiči – naším tatínkem a maminkou.
Aby měl projekt pevné podloží u dalších partnerů, obrátili jsme se na další místa. Důležitou pro nás byla následně podpora Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy České republiky, dále podpora náměstkyně hejtmana Jihočeského kraje Mgr. Ivany Stráské, zvláště pak podpora starosty města Písku, JUDr. Ondřeje Veselého a místostarostky města Mgr. Hany Rambousové, kteří byli od začátku ochotni celý projekt zaštítit svými jmény a svým úsilím. Jejich sdílené nadšení a podporu pro Cestu bolestných kamenů, jejíž konkrétní umístění nastínil jako první další sympatizant projektu, MVDr. Václav Holý, bylo naším motorem. Sociální dopad projektu bylo to další, co na projektu zajímalo kardinála Miloslava Vlka a tento následně podpořil projekt nejen svým jménem, ale prostřednictvím jeho nadace i finančním obnosem. Přicházeli další se svými nápady a hlavně radou do projektu. Chci z tohoto místa poděkovat jednomu z konzultantů, dnešnímu ministru kultury České republiky, Mgr. Danielu Hermanovi, poradci ministra Obrany České republiky, plukovníku doktoru Eduardu Stehlíkovi a rektoru Jihočeské univerzity za jejich podporu. prof. RNDr. Liboru Grubhofferovi.
Když jsem představoval projekt jednomu ze svých poradců, doktoru Patriku Maturkaničovi, tento pojal plán, že by měl být náš projekt představen tehdejšímu ministru financí České republiky, Miroslavu Kalouskovi, jelikož ten se v podobných projektech dlouhodobě angažuje. Dostat projekt až na stůl ministra se mi zdálo nereálné, nikoliv však doktoru Maturkaničovi. Když mi posléze v době povodní pan ministr zavolal a sdělil mi, že budu mít možnost svůj projekt obhájit za jeho přítomnosti a za přítomnosti členky nadačního fondu ČEZ, generální sekretářky Českého tenisového svazu, Mgr. Kateřiny Dostálové a ať jsem připravený, byla šance větší. A když se na schůzce z dvaceti ministerských minut pro náš projekt určených vyklubala hodina a půl obhajoby, pochopil jsem, že oba přítomné projekt zaujal. Nadace ČEZ následně projekt podpořila ve dvou grantech celkovou částkou milión korun. Pane poslanče, paní generální sekretářko, bez vaší důvěry v projekt jedné jihočeské školy bychom zde dnes v tomto rekordně krátkém čase od zahájení projektu nestáli. Musím z tohoto místa poděkovat také všem dalším donátorům, zvláště panu kardinálu Miloslavu Vlkovi, dále Společnosti Kámen a lom Písek za darované kameny a příbuzné společnosti ČR Beton za beton, firmě Intelis, společnosti Mládež v akci, developperovi Radimu Passerovi, Nadačnímu fondu Albert, společnostem Zakom, ČSAD České Budějovice, Filmové akademii Miroslava Ondříčka, Zbrojovce Uherský Brod, Lesům města Písku, Městským službám, Správě a údržbě silnic Jihočeského kraje, Geodetické kanceláři Michalec-Plavec a mnoha dalším, všem těm, které můžete číst na úvodním panelu.
Za další pomoc na Bolestných kamenech chci dále poděkovat panu režiséru Hynku Bočanovi, se kterým jsme naše kroky díky jeho zájmu o mineralogii, konzultovali. A byl to právě Hynek Bočan, který pro nahrávací fázi projektu získal prvního herce a to Jana Třísku, když sem přilétl na několik dní z Ameriky. Veliké díky dále patří herci Ondřeji Vetchému za jeho konzultace v nahrávací fázi a spolupráci na scénáři, stejně jako za úsilí všech dalších výše zmíněných herců, kteří se do projektu zapojili.
Dámy a pánové,
Stavební fáze projektu bude za několik málo okamžiků odhalena, na nahrávací fázi a fázi putovních panelů se od zítra pracuje dál.
Zbývá ještě vysvětlit, proč vlastně kameny. Kameny přitahují pozornost člověka odjakživa. Symbolizují sílu, moudrost, energii a uvnitř všeho proměnlivého stálost. Také jako první chrámy naší civilizace podněcují k zamyšlení a možná k zanechání našich myšlenek, tajemství, bolestí, proseb či poselství v nich samých. Zda se vám podaří při prohlídce putovních panelů, poslechu nahrávací fáze či procházce kolem těch námi instalovaných „bolestných kamenů“ cokoliv z výše napsaného nalézt, bude na vás.
Děkuji za Vaší pozornost
Proslov Prof. PhDr. Tomáše Halíka, Th.D.
Vážení přítomní,
velmi bych si přál být v těchto chvílích s Vámi. Nebylo mi to dopřáno – právě v čase, kdy se scházíte při slavnostním otevření Cesty bolestných kamenů, mám na univerzitě v St. Andrews ve Skotsku přednést tradiční Tempeltonovskou přednášku. Jsem však v duchu s Vámi. Chtěl bych nejprve srdečně pozdravit všechny účastníky tohoto setkání a zejména poděkovat Pavlu Sekyrkovi za vynikající tvůrčí námět a neutuchající vytrvalost při jeho realizaci. Chtěl bych poděkovat také všem, kdo jakýmkoliv způsobem přispěli k dovršení tohoto ušlechtilého záměru. Vzniklo pozoruhodné dílo, na věky citlivě vetkané do krásné jihočeské krajiny. Do kamenů byla vložena myšlenka, které nás všechny přetrvá a která bude i budoucím generacím předávat náš vzkaz: Pamatuj! Nezapomínej na lidské bolesti!
Řečeno slovy Dostojevského: Pokloň se, na všechny strany světa se hluboce pokloň velikému lidskému utrpení! Cesta bolestných kamenů je moderní variantou křížových cest, od dávna vepsaných do tváře české země. Připomíná nám, že bolest je průvodkyní lidského osudu a že tuto pravdu si nesmíme zastírat. Nesmíme ignorovat rány lidských srdcí. Povzbuzuje nás však zároveň k nezlomné naději, k uvědomění, že lidská trápení jsou často porodními bolestmi při zrodu toho, co je v lidském životě nejhlubší a nejvzácnější. Není opravdové lásky bez bolesti. Není zralosti a moudrosti bez bolesti. Cesta kříže a cesta bolestných kamenů nám říká především to, že bolest je cesta. Není cílem – v bolesti člověk nesmí rezignovaně spočinout. Je průchodem. Bolest nesmíme ignorovat a násilně potlačovat, není však něčím, v čem bychom se měli zabydlet a co bychom měli oslavovat. Bolest je cesta k zralosti. Je to cesta od povrchu k hloubce. A v hloubce – říká cesta kříže i tato její soudobá varianta – je nezlomná naděje. Po léta věnuji velikonoční čas biblické scéně, v níž Ježíš ukazuje své rány apoštolu Tomášovi, v jehož srdci – jako v srdci mnoha lidí včera i dnes – zápasí víra s pochybnostmi. A Tomáš při dotyku oněch ran volá: Můj Pán a můj Bůh!
Jednoho dne jsem si uvědomil, že bolesti našeho světa jsou ony rány Kristovy. Uvědomil jsem si, že nemáme právo volat : Můj Pán a můj Bůh! , pokud ignorujeme tyto rány, pokud zavíráme oči před bolestmi světa a nechceme se ani dotknout toho, co lidi kolem nás sužuje a pálí. Boha nemůžeme hledat kdesi za kulisami přírody a dějin, v nadoblačném ráji zbožné fantazie. Velikonoční příběh nám říká, že s Bohem se setkáváme v ranách a bolestech světa. A ještě něco nám říká tento příběh – a zároveň i Cesta bolestných kamenů: Není žádný tak veliký kámen bolesti, ba ani smrti, aby by jednoho rána nemohl být odvalen. Přeji Vám pokojné Velikonoce a všem budoucím poutníkům na Cestě bolestných kamenů přeji, aby je vedla k naději a k oné hluboké radosti, která se rodí z překonané a proměněné bolesti. K radosti a pokoji, které svět nemůže dát ani vzít.
Bratrsky Váš Tomáš Halík
Zdravice herce Jana Třísky
Zdravim Vas srdecne a k tomuto zasluznemu projektu Vam preji hodne stesti a uspechu. Vas Honza Triska